Rok 2021, stejně jako rok 2020, byl z hlediska výletů poněkud specifický, což bylo, jak všichni víme, způsobeno celosvětovou pandemií, a v rybářském odvětví tomu nebylo jinak. Po několika změnách termínu se podařilo rezervovat výlet na 15. května 2021 k jezeru Boren... a tady přišlo překvapení: týden před odjezdem nám zavolali: „Bohužel nemůžeme váš výlet uskutečnit, protože správce základny skončil v nemocnici a není možné, aby vás v středisku přijal někdo jiný.“

„Můžete si ale vybrat jiné místo,“ a tak jsme se bez dlouhého čekání rozhodli trochu zapátrat a rychle zjistit, což není úplně snadné, kam se dá jet, aby nedošlo k „fiasku“ (šlo hlavně o trajekty a termíny dovolené, které jsme si už naplánovali s předstihem), takže v úvahu přicházel termín stanovený předem. Po četných konzultacích jsme došli k závěru, že vyrazíme do oblasti Värmland. Je to oblast, kde je spousta jezer, stejně jako ostatně v celém Švédsku 🙂, ale vyhovovala nám přiměřená vzdálenost od trajektu a ubytovací zařízení, ve kterém jsme měli přenocovat, se nám asi líbilo nejvíc. Oblast Varmaland leží na hranicích s Norskem, na úrovni Osla, krásná, malebná jezírka a k tomu ticho a klid, co víc si přát? Samozřejmě RYBY 🙂 , celý ten zmatek se změnou místa měl své důsledky, protože na Boren jsme se připravovali téměř rok, nástrahy, navijáky, pruty a pletené šňůry byly pečlivě vybrány pro tamní vody a tady jsme měli pouhý týden na to, abychom se dozvěděli co nejvíc o vodě, bílých rybách a počasí. Podařilo se nám zjistit názory kolegů rybářů na aktuální podmínky a dokoupit pár gumových nástrah a jerků. Vzhledem k tomu, že sami provozujeme obchod, měli jsme tento úkol o něco snazší.

Tak vyrazíme… Ráno si uděláme test na COVID a kolem 14. hodiny vyrazíme ze Złotého Stoku do Świnoujście na trajekt; vyrazili jsme s malou časovou rezervou pro případ, že by se na cestě vyskytly nějaké komplikace.

Kolem 22. hodiny se dostavíme do Świnoujście k odbavení na trajekt

Odlet proběhl opravdu hladce a bez větších problémů (na polské straně nebylo nutné předložit negativní výsledek testu na COVID)

Níže je několik fotek z trajektu pro ty, kteří s ním ještě nepluli

Rozhodli jsme se projít se po trajektu, dát si rychle pivo a vyspat se, protože nás po sjezdu z trajektu čekalo ještě 600 kilometrů.

Vyplouváme podle plánu ve 23 hodin a do švédského Trelleborgu dorazíme v 7 hodin ráno. Na švédské straně předložíme výsledky testu na COVID a milý personál nám popřeje úspěšný lov.

Abych vás nenudil vyprávěním o tom, jak jsme najížděli jeden kilometr za druhým – protože to není smyslem tohoto příspěvku –, pro ty z vás, kteří se chystají do Švédska nebo do skandinávských zemí poprvé: nezapomeňte dodržovat rychlostní limity. Švédové sami na to velmi dbají a účinně jim v tom pomáhají četné radarové kontroly.

Ubytovací zařízení, ve kterém jsme se ubytovali, tvoří v podstatě tři chaty, které jsou velmi pěkně umístěné s výhledem na jezero. Níže přikládám několik fotek. Každá chata má přístup k Wi-Fi, kuchyňský kout, dvě ložnice, koupelnu a obývací pokoj s krbem a televizí. Správce střediska byl velmi přátelský, vysvětlil nám, kde lovit – možná ne doslova kde, ale ukázal nám místa, kde se nejčastěji loví velké úlovky, ale také na co si dát pozor a kterým místům se vyhnout.

Pár slov o jezeře, na kterém jsme lovili: samotná vodní plocha je velmi malebná a skládá se, jak jsme již zmínili, ze tří částí. První část, kde kotví lodě, je malý rybník (ale jak se ukázalo, i tam se dá ulovit pěkný štika), který vede do kanálu pěkně porostlého vodními rostlinami. Z kanálu vyplouváme na druhé jezírko, které má velmi pěkná místa pro okouny i štiky, břehy porůstá četné rákosí a hloubka tohoto druhého jezera se pohybuje od 3 do 14 metrů. Poslední, jak se tomu obvykle říká, „pánev“, je už poměrně velká vodní plocha, myslím, že klidně asi 3–4 kilometry dlouhá a 1,5 kilometru široká, a tam se hloubka také pohybuje od 3 do dokonce 20 metrů. To, co nám sdělil správce střediska o rybách vyskytujících se v jezeře, je samozřejmě štika, loni zde byl uloven rekordní 130 cm „monstrum“, velké okouny nad 50 cm, ale upozornil, že na ně sezóna začíná kolem července, a také okouny jezerní, kteří zde dosahují hmotnosti od 7 až po 10 kilogramů.

Níže je přehledná mapa

V areálu je k dispozici 6 hliníkových člunů, po 2 na každou chatu. Každý z nich je vybaven kotvami a motorem o výkonu 2,5 koní, což je podle nás rozhodně málo; na tak velkou vodní plochu je motor o výkonu 5 koní naprosté minimum.

S rybařením jsme samozřejmě začali hned v den, kdy jsme přijeli. Začalo to velmi slibně, protože kamarád Rafał chytil první rybu prakticky hned při prvním nahození – nebyl to velký štika, necelých 50 cm, a… tím jsme ten den skončili. Voda se ukázala být opravdu náročná, dlouhá zima (led z jezera roztál až koncem dubna), voda studená a dravci ještě nebyli příliš aktivní. Vrátili jsme se do chaty a u piva jsme naplánovali strategii na další den. Nejlepší způsob, jak poznat jezero, je přeplout ho. Majitel nám dal mapy, ale rozhodli jsme se, že jezero proplujeme a na sonaru uvidíme, co se děje pod vodou. Probuzení, vše samozřejmě připraveno den předem a na vodu, vyplouváme na 2. jezero z kanálu, spouštíme sonar a k našemu překvapení po přeplutí téměř celého 2. jezera je na vodě úplné ticho, žádné údaje, jezero „spí“, tak jsme se vydali na třetí jezero a tady… to samé, první údaje se objevily asi po 20 minutách a naše nejhorší obavy se potvrdily – ryby jsou ještě v hluboké vodě, nejlepší údaje byly v hloubce kolem 16 metrů.

Důsledně se držíme plánu a pokračujeme v trollingu, plujeme směrem, který nám určil správce areálu, a zhruba v jeho výšce má Rafał první záběr při trollingu – bohužel se mu u 25cm sleďa utrhla ocásková část, takže jsme se rozhodli nasadit větší nástrahu; na svůj prut nasazuji 22cm gumovou nástrahu Pike Kiler vlastní výroby

Na výsledky jsme nemuseli dlouho čekat, protože asi po 3 minutách se na lodi trochu zvýšila hladina adrenalinu, prut mi pevně seděl v ruce!! Cítil jsem opravdu velký odpor, po urputném boji se nám ukázala velká ryba v skvělé kondici, po vypuštění zmizela v mžiku. Zbarvení ryb na jezeře je způsobeno barvou vody, respektive dna, voda je „čistá“, dobře okysličená, ale zbarvená do hněda.

Ten den už jsme z trola nic dalšího nechytili, zavolal nám táta, že na prvním jezeře ulovil 78cm štiku, ale i tak jsme byli s tím dnem velmi spokojeni, protože jsme se zaměřili spíš na poznávání jezera, a přesně tak to dopadlo.

Po návratu do základny několik postřehů a úvah; bohužel teplota vody není příliš vysoká a je třeba se hodně snažit, aby se štika nechala vyprovokovat k útoku.

Zkušenost nás naučila, že nejlepší nápady vznikají u piva, a tak jsme se posadili na verandu, abychom probrali strategii na následující dny

Zkontrolovali jsme předpověď počasí a k naší radosti byla velmi optimistická – až do konce výletu nás měly čekat slunečné dny, což bylo dobrým znamením. Je pravda, že jezero je poměrně velké a předpokládali jsme, že se teplota vody během dne nezmění, ale slunečné dny byly dobrým znamením.

Další den nás přivítal takto

Takové počasí vydrželo prakticky až do konce našeho pobytu a k našemu překvapení se teplota vody zvyšovala prakticky každou hodinu. Rozhodli jsme se dostat do hlubších vod, ale navzdory velmi slibným záznamům se nám nepodařilo přilákat dravce k útoku

Rozhodli jsme se vrátit k jezeru číslo 2 a nahazovat jerkbaity v okolí mělčích vod, rákosí a zátok, což se hned vyplatilo – sice to nebyli žádní obří štikové, měřili kolem 60 cm, ale aspoň jsme si trochu užili rybaření

Další dny jsme trávili lovem na „osvědčených místech“, která nás nezklamala. Rafałovi se dokonce podařilo ulovit pěkného okouna o délce 40 cm, který byl jediným okounem během celého výletu. Pátý den, po několika velmi teplých dnech, jsme se rozhodli znovu vyrazit na trolling na jezero číslo 3 a zde se nám naskytl pohled, který jsem, ruku na srdce, nikdy neviděl – hejna táhnoucí se několik desítek metrů v hloubce od 10 do 4 metrů. Nevěřili jsme vlastním očím. Podařilo se nám ulovit, nebo spíše zachytit, síly, když jsme lovili v okolí hejn.

Naštěstí jsme měli s sebou gumové nástrahy a jerky ve stříbrných barvách – teprve poté, co jsme přešli na tyto barvy, začalo rybaření a zábava; dá se klidně říct, že nám zachránily výpravu 🙂

Když to celé shrnu, sice se nám nepodařilo ulovit žádné obří metrové ryby, ale i tak jsme velmi spokojení – v první řadě to měla být dovolená a načerpání energie, a přesně tak to také bylo. Úžasné ticho a klid nám umožnily maximálně si odpočinout. Nebyl den, kdy bychom nechytili rybu, a to nás velmi těší. Získali jsme také další zkušenosti metodou pokusů a omylů při hledání dravců, a právě takové výpravy nás mají učit, a v našem případě se tak stalo. příští rok se vracíme na stejné místo, protože si myslíme, že má neuvěřitelný potenciál. Nevyčerpaná loviště s malým tlakem na ryby dělají toto místo jedinečným. Během 8 dnů na vodě jsme potkali, nepočítáme-li sousedy z vedlejšího domku, 1 možná 2 lodě. Níže přikládáme ještě pár fotek a na samém konci shrnutí, abyste měli alespoň přibližnou představu, kolik taková výprava stojí.

Souhrn nákladů – nebudeme do něj zahrnovat náklady na nákup vybavení atd., protože každý má jiné možnosti: jeden má vše, druhý začíná od nuly, takže se zaměříme pouze na náklady, které lze označit za „stálé“

• Ubytování – 1700 PLN na osobu
• Trajekt (v závislosti na tom, jak dlouho předem bude rezervován) 580 PLN za zpáteční jízdenku
• Palivo asi 400 PLN na osobu
• Jídlo asi 250 PLN na osobu
• Test na Covid 150 PLN
• alkohol a jakékoli přísady podle libosti

Celkově nás 8 dní na vodě včetně všech poplatků vyšlo na zhruba 2900–3000 PLN.

Toto je náš první příspěvek, takže doufáme, že nám to odpustíte. Na řadě je ještě výlet do Norska na Lofoty a výprava po řece Odře 🙂

Pokud máš nějaké dotazy nebo by ses chtěl takové výpravy zúčastnit, zanech nám v komentáři vzkaz – na vše ti odpovíme.